Poděkování

Děkujeme tímto všem věrným i nevěrným :-) čtenářům našeho cestovního blogu a třeba se  někdy tady zase objevíme, až další kontinent navštívíme....?!
Mějte se krásně, ať jste doma či na cestách
Víchovi

Austrálie x USA

Srovnávat se nemá a vlastně ani nedá, ale přesto se pokusíme odpovědět na otázku Nany „ Austrálie x USA“ ?! Tady ke shodě v rodině nedochází, ale nakonec volby skončí remízou.

Austrálie byla plná příběhů, splněných snů a denního snění, hodně voňavá a celkově úplně jiná, odlišná, jakoby mimo evropskou dimenzi a chápání světa a života. Byla to naše první, dlouhá (téměř 3 měsíční) rodinná cesta, tudíž smysly a očekávání byly hodně otevřené, ze všeho, co jsme v Evropě neviděli a neznali jsme byli nadšení (což pak ty stejné věci byly v USA brány jako známé a samozřejmé).

Na druhou stranu je Austrálie za nás hodně sebestředná země včetně lidí, jakoby trochu bez zájmu o druhé a dění jinde než v „mém“ městě. Možná převážně ve vnitrozemí, až trochu líní lidé, svou lenost  často svádějící  na horké počasí.

USA jsou pro nás ve znamení absolutního, místy až pohádkového,  vizuálna, rozmanitosti a celkově very friendlyJ. Země plná cestovatelů, možností, svobody, respektu a úcty. Heslem je „úsměv nic nestojí“, což je hodně příjemné, stejně tak, že si nikdo na nic moc nestěžuje a nebrblá nad svým osudem. Na druhou stranu země s řadou extrémů a rozdílů, jako je den a noc. V USA jsme si poupravily řadu všeobecně braných mýtů, ve prospěch USA.

Obě země spojuje velká úcta k přírodě a její síle a obrovská rozlehlost, vzdálenosti a tudíž absolutně odlišné vnímání co je daleko a co ne.

Nany je neoblomná a nutí nás k jasnému rozhodnutí, kterou zemi bychom tedy zvolili.

Pokud by tedy volba musela být opravdu jen jedna a člověk se pokusí představit si, kde by dokázal třeba nějaký ten čas i žít, tak Radka je pro USA, Michal pro Austrálii, asi nějak ty kořeny a genetika dělají své. Radka má předky v USA , Michal ty současné v Austrálii, takže intuitivně nás to prostě asi táhne  ke kořenům. Matyáš hlasuje pro Ameriku, Nany pro Austrálii a Dami byl v Austrálii ještě miminko, ten volí všechnoJ

TOP 10 a závěrečná rekapitulace

Tak v pondělí po 42 dnech odlétáme směr Evropa. Michal nadšen z dvoupatrového airbusu A 380 – 800 pro 526 lidí na palubě, tudíž v současné době největší dopravní letadlo světa. Dosedáme po více než 11 hodinách letu ve Frankfurtu, kde si dáme běh k naší bráně, ze které odlétáme do Prahy. Máme na to 20 minut a vzhledem k velikosti letiště je to několik kilometrů.  V půl třetí evropského času jsme již vlastenecky vítáni na Bohdalci.

A nastává dlouhé vyprávění, které nekončí ani o půlnoci.

Nastává tedy závěrečná rekapitulace našeho 43 denního putování po USA a v dalším, úplně posledním příspěvku, naše odpovědi na záludnou otázku Nany, která se prý na naše odpovědi těší už od prvních dnů v New Yorku. Její otázka zní: „ zda-li se nám více líbila Austrálie anebo Amerika“?!

Tak tedy:

·         Na cestě jsme byli 43 dní, z toho 5 dní v NY a pak již po přeletu do SF s vypůjčeným Fordem (díky mu, že to vydržel s námi až do konce, a že dostal někdy pekelně zabratJ) 37 dní.

·         Celkem jsme s Fordem ujeli 11 920 kilometrů.

·         Byli ve 12 státech USA : New York, New Jersey, California, Nevada Utah, Arizona , Idaho Montana, Wyoming, Jižní Dakota, Washington, Oregon. A stáli na hranicích s Kanadou.

·         Z mega měst jsme jich navštívili 6 – New York, San Francisco, Los Angeles,  Las Vegas, Salt Lake city, Portland a nepočítaně dalších měst, městeček, vesniček, některými jsme jen projížděli v jiných jsme se trochu zdrželi. Z velkoměst je naším jasným favoritem San Francisco.

·         Prochodili stovky kilometrů po 14 národních parcích, 4 National monumenty, 2 státní parky, řadu rezervací včetně těch indiánských, národních lesů apod., tudíž celkem pěkně zaokrouhlená 20.

·         Fotoaparát vydržel na 2200 fotek.

·         Na vlastní kůži jsme pocítili 53 stupňů Celsia a naopak i nulu na sněhu.

·         Nejnižší navštívené místo 85 metrů pod mořem nejvyšší 3620 n. m.

Ještě jsme se pokusili společně s dětmi vytvořit našich „TOP 10 USA“ (některé položky jsou s dětmi vzácně shodné v jiných jsme se hodně lišili, což je pochopitelné, na pořadí nezáleží a pocity z některých míst si s dovolením necháváme pro sebe, některé jsou hodně intimníJ

1.       NY – Ground zero

2.       San Francisco

3.       Yosemite NP – vodopády

4.       Death Valley – Bad water

5.       Bryce NP

6.       Yellowstone NP včetně bizona na parkovišti, děti lobují za vyhlídkovou jízdu téměř na střeše auta

7.       Sequoia NP – Damíšek zdůrazňuje hořící stromy

8.       Glacier NP – ledovce a divočina, a Michalův naplněný sen – vidět medvěda

9.       Arches NP

10.    Je dělené místo – Michal si prosazuje „tu pravou Ameriku aneb Monument Valley, děti rodeo v Cody.

POZOR !!! POZOR!!!! NEODOLATELNÁ NABÍDKA NA ZÁVĚR!!!

Kdo by měl zájem a nechal se třeba i inspirovat našim putováním a zatoužil se do USA podívat, nabízíme mu náš tzv. „pas“, do všech národních parků, který je platný do konce června 2015.

Zpět v San Franciscu

Jsme zpět v San Franciscu. Cestou jsme projeli ještě vinařskou kalifornského oblastí, všude nabízeli ochutnávky vín, ale když my museli řídit. :-) Do San Francisca jsme vjeli přes nádherný Golden gate bridge částečně zahaleny do malebné mlhy. San Francisco nás ihned opět okouzlilo svým půvabem a pohádkovou skvělou atmosférou. Dobalime poslední věci a zítra dopoledne už zamirime na letiště.

Filosofické okénko

Ještě se podelime, o cem tak při přejezdech autem diskutujeme a filosofujeme. Odpovědi neznáme, jen si tak nahlas uvažujeme.

1. Autorita policistů - američané berou, že je to prestižní job a je náplní jejich práce kromě jineho kontrolovat rychlost, alkohol, pásy apod. A američané se netváří, jak je ti policisté prudi, ale že to chápou, že je to jejich job a že je tim i chrani. Stejně tak, když člověk vidí opilého řidiče, tak ví, kam zavolat a není to "bonzovaní". Ale ochrana ostatních  řidičů.

2. Opravy na silnicích jsou časté, promakane, pracují i o víkendech a případné zdržení berou řidiči s klidem a trpělivě. Nikoho jsme neslyšeli na silničáře nadávat.

3.Vůbec s časem a jeho vnímáním zacházejí tak nějak velkoryseji, nakonec si uspěchani připadáme nejvíce my.

4. Jejich nadšení i z malickosti typu jesterka či slimak je nakažlivé. A JESTE se se svou radostí spontánne a radi podělí :-).

5. Ekologie - velke téma tady. Např.jsme se dozvěděli, že mega balení jsou pro ně ekologická, zdůvodňují to  tím, že jedna velká krabice je lepší na recyklaci než 10 malých. To je asi pravda ale podle nás zase vede k větší spotřebě a plýtvání. Pak je zase nepochopitelné vše - hrnky, příbory, kelímku z plastu na jedno použití?! Možná ušetří energii na teplou vodu a saponat v mycce? Asi je těch eko pravd a cest vice.

6. Osobní zodpovědnost za zdraví, rodinu, svůj život se nám tady moc líbí. Ne, že se stát postará, zařídí, protože já mam na to nějaký nárok, ale v první řadě se postárám já, když nemůžu tak rodina, případně komunita, charita, až úplně nakonec spoléhají na nějakou vládu či stát. Domníváme se, že i toto vede pak k většímu sebevědomí, že to prostě zvládnu a že to člověka posiluje. Pro nas tady úplně očistné, proti ufnukanym a nespokojenym čechům.

7. Velká hrdost na to, ze jsem američan, to jsme už psali, a stejná úcta k válečným veteránum.ti tedy mají od státu podporu, ale proti našemu sociálnímu polštáři úplně směšnou.

 8.babička Venka se ptala na svobodu. My se tady svobodně cítíme, ale uznáváme, že tu nežijeme. Ale dle hromady přistěhovalců se zdá, že zařídit si bydlení, sehnat nějakou manuální

práci,prihlasit dítě do školy je bez dotazů a téměř hned. Pro začínající, mladé Evropany či pro ty, kteří by chtěli začít znovu a jinak asi opravdu země neomezených možností.pokud zamirite do vnitrozemí, nikdo o vás roky nemusí vědět, pokud neporuštíte nějaký zákon :-).

9.Náhled na to, že nic není zadarmo a nějaká vláda my nic jen tak zdarma vlastně nedá, že i to, co jakoby vypadá, že je zdarma,např. school bus, zaplatím nejak nepřímo z daní. Ty jsou tady tedy o hodně moc nižší než u nás, takže víc si můžu ušetřit či dát na horší časy, ale pak si samozřejmě všechno pěkně ze svého zaplatím.a berou to tak, když celý život nic nedával do důchodového systému, a byla to moje svobodná volba, tak pak neočekávám důchod od státu. Holt prodám ranč a žiju z toho zisku z prodeje, anebo si něco platí, ma pak neco take ve stáří dostanu logické že?!

10. Vzdělaní - podobné v něčem jako u nás, dle starších lidí, se dnes mladym nechce moc drit, hlavně manuálně, tak dlouho studují, někdy i pseudoobory, ale pak obtížně najdou uplatnění, jaké by si představovali, tak taky zůstávají závislí na rodičích. To se tady, myslíme, oproti minulosti dost změnilo. Pokud samozřejmě odjedu na univerzitu na druhy konec USA, tak se postarám o sebe sam a ještě si na školné vydělávam. Vůbec je tady nepsaným pravidlem, že od 16 si tady přivydělávám a nenechávám vše na rodičích. Věříme, že si z toho náš Matyáš vezme příklad a příští prázdniny místo dovolené s "prisernymi" starými a nemodernimi rodiči, půjde na celé léto na brigádu:-). Haha.

11.Všelijaká upozornění, na co si dát pozor, na co se dívat atd. JSOU sice preventivním opatřením a pomáhají k větší bezpečnosti, ale na druhou stranu si říkáme, jestli trochu neodnaucuji používat mozek a nedělají z lidí nemyslíci "stroje".

12.Více našich jistě úžasných :-) úvah si necháváme už do Prahy.

Portland

Ve čtvrteční podvečer přejíždíme hranici posledního státu Oregon a vzhledem ke stále destivemu počasí se rozhodneme, místo na pobřeží, nocovat v hlavním městě Oregonu - Portlandu. Portland přezdívaný ,,město růží" a nejzelenejsi město USA, a to díky na Ameriku nezvyklemu množství zeleně. Jinak ve mé městě nic moc k vidění není, my se akorát trefime do začínajícího pivního festivalu. Takže v parcích a po ulicích vídáme různé ,,týpky". Pro český průmysl jeden plusovy bod - jezdí zde české tramvaje, a to dokonce zadarmo! Město na nás působí trochu jako z doby hippies, takový klídek a tabáček. Za zmínku ještě stojí Powell's City of books, největší knihkupectví v USA, údajně s více než miliónem knih v regálech. Objevíme tam knihy od ceskych autoru a malířů.

Jo a děti chtějí dodat, že dostaly na hlavním namesti zmrzlinu zdarma:-)

Deštný Olympic Národní park

Jsme v dalším státě Washington, neplést s městem, které je úplně někde jinde :-).

Nakonec vzhledem k výbornému "timingu" míříme do dalšího NP Olympic. je to taková divocina, kde si můžete vybrat mezi destnym pralesem, bouřlivým pobřežím Pacifiku anebo ledovcovym pohorim. VYBIRAme první dvě možnosti. Ledovců jsme se nabazili v Glacieru. DESTNY prales je opravdu deštivy, takže tyto 3 dny pravidelně balíme stan za deště. TAKE SE nacházíme v místě s nejvyšším počtem srážek v USA. TAKe, aby těch nej nej nebylo málo, s největšími a nejvyššími stromy cedru a smrku sitka.většinou odpoledne se ale vycasi, takže i do oceánu nakonec vletneme.ale je dosti studený. Spíme opravdu v divočině, kde by se mohli točit pohádkové horory, a taky, že se točí ve městečku FORKS, se natáčela série filmů o upírech - Stmivani (Twilight).

Druhou noc spíme v super kempu přímo na břehu Pacifiku pod uzasnymi stromy. Ráno a večer samozřejmě prší, ale nejsme z cukru ze soli, takže absolvujeme večerní promítání pod destivym nebem a děti získávají asi už jejich posledni rangersky odznak, tentokrát se sobem. Navštívíme i téměř ukrytý na pasece v lese hrbituvek, s úžasnou atmosférou, jestli se to takto da o hřbitově napsat. Ale je tam klid, mír, smíření, neokazalost, a laskavost. Hezké místo pro posledni odpočinek :-).

Jsme po 3 dnech dosti postipani od komárů, ocouzeni od ohně, mírně navlhli a všude máme oceansky písek, ale neklesame na duchu a míříme dále na jih.

No ani jinam už nemůžeme, neboť čas utíká jako voda a za 3 dny musíme být v cílové stanici SF. DETI se už nemůžou dočkat, nevíme jestli civilizace, nebo čekají nějaké nákupy anebo už odletu?!